Obec Dívčí Hrad se nachází v osoblažském výběžku nedaleko státní hranice s Polskou republikou. V současnosti ji tvoří tři katastrální území Dívčí Hrad, Sádek u Dívčího Hradu a Životice u Dívčího Hradu o celkové velikosti 1198 ha. Její zástavba probíhá především podél hlavních cest a říčky Osoblahy. Ráz okolní krajiny reprezentuje mírně zvlněný reliéf jindřichovské pahorkatiny přecházející v osoblažskou nížinu. Na severní hranici katastru obce se nachází Hraniční kopec (352 m n. m.), na východě, nad osadou Sádek, vrch Dubovec (336 m n. m.).

Nejstarší známé osídlení tohoto území nám dnes poskrovnu dokreslují archeologické nálezy. Z území Dívčího Hradu pochází kamenný sekeromlat lidu kultury se šňůrovou keramikou z období eneolitu (pozdní doby kamenné), zastupující řadu ojedinělých nálezů známých na celém Krnovsku. Na přelomu 12. a 13. století představovalo toto území pestrou a nevyrovnanou mozaiku pralesních hvozdů s ostrůvkovitým osídlením, dotknutou alespoň částečnou lidskou činností. Počátky existence samotné obce Dívčí Hrad jsou vzhledem k míře dochovaných pramenů zahaleny tajemstvím. První písemné zprávy o tomto území jsou spjaty se zájmy českých králů a s kolonizační činností olomouckých biskupů. Mezi léty 1179–1182 došlo k připojení území Holasicka, v jehož rámci se nacházelo i pozdější území Osoblažska i severně sousedící krajina okolo povodí říčky Prudniku, k českému státu a nejpozději do roku 1201 zde vznikla tzv. holasická provincie, základ pozdějšího opavského knížectví. Snahu českého krále připoutat toto území natrvalo k českému státu zde vyvíjeli jeho jménem především olomoučtí biskupové.

Je známo, že někdy před rokem 1238 darovala moravská markrabata olomouckému biskupu Robertovi (1202–1240) blíže neurčené území v poříčí Osoblahy. O jak velký geografický celek se jednalo, dnes již bohužel nevíme. Co ale víme, je to, že někdy zřejmě po abdikaci biskupa Roberta anebo po nečekané smrti moravského markraběte Vladislava v roce 1247 obsadili na příkaz nového markraběte Přemysla jeho úředníci a lovčí „jakýsi les a nějaké vesnice u Osoblahy, které byly kdysi v držení pana biskupa Roberta…“, tedy ono výše zmíněné území, které olomoucký biskup získal před rokem 1238. Markrabě Přemysl se zřejmě domníval, že původní dar náležel pouze Robertovi, nikoli církvi, a proto tento újezd následně věnoval jistému šlechtici Ondřejovi. Další informace o tomto území z doby první poloviny 13. století vyplouvají na povrch ve chvíli, kdy na scénu z papežova rozhodnutí vstupuje nový olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku (1245–1281). Brzy poté, co proti králi Václavovi I. vypuklo roku 1248 povstání vedené jeho synem Přemyslem, budoucím králem Otakarem II., přidal se olomoucký biskup Bruno na stranu českého panovníka. Přemyslovy kroky na Osoblažsku, kde daroval újezd Ondřejovi, posloužily Brunovi jako záminka k zásahu proti povstalcům a ke konci července 1249 toto území i se svými many obsadil. Následné usmíření mezi králem Václavem a jeho synem Přemyslem potvrdilo olomouckému biskupovi a jeho manům držbu ovládnutého území. Otázkou však nadále zůstává, co vlastně tvořilo osoblažský újezd biskupa Roberta, a jaký byl podíl biskupa Bruna na jeho další podobě, respektive kolonizaci tohoto území.

Více se dočtete v knize Dívčí Hrad 1918 – 2018 od autorů: Leo Dedek, Jakub Mamula. Kniha byla vydáná roku 2018 a je v prodeji na obecním úřadě Dívčí Hrad.